Syn Karla IV. a Elišky Pomořanské; markrabě braniborský, král uherský, král římský, od roku 1433 římský císař, král český, král lombardský.

Václavův mladší nevlastní bratr Zikmund zdědil po Karlu IV. jeho vladařské schopnosti. Byl cílevědomým, nesmlouvavým politikem, výborným diplomatem a proslul i jako mecenáš umění a zakladatel. Podobně jako jeho otec dokázal využívat výtvarného umění k propagaci své moci a k panovnické reprezentaci.

Stal se uherským králem, ale často zasahoval do poměrů v Českém království. Postupem času se z něj stal přední evropský politik, který se zasadil kupř. o ukončení papežského schizmatu a o vyřešení problému dvojího vyznání v utrakvistických Čechách.

Po bratrově smrti Zikmund dlouho usiloval o vládu v českých zemích, ale v Praze byl triumfálně přijat až v roce 1436 po skončení husitských válek. Bohužel si svého vysněného postavení užil jen velice krátce, neboť již na konci roku 1437 umírá během zpáteční cesty do Uher. Zikmundem, který zemřel bez mužského potomka, skončila historie rodu Lucemburků ve střední Evropě a Svaté říši římské.