Jan Zhořelecký
(22. 6. 1370 – 1. 3. 1396)

Nejmladší syn císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské.

Jan Zhořelecký se narodil 22. června 1370 na Pražském hradě jako nejmladší syn císaře a českého krále Karla IV., který se dožil dospělosti. Alžběta Pomořanská porodila později císaři ještě dva syny, Karla a Jindřicha, ale oba zemřeli v dětském věku.

Od otce dostal jako samostatné vévodství Zhořelec, proto Zhořelecký. Získal nejen Zhořelecko, ale i východní polovinu Dolní Lužice a braniborskou Novou marku. O své državy se staral do roku 1389, poté žil již jen v Čechách.

Jako jeden z mála byl dlouhodobě spojencem svého staršího nevlastního bratra, římského a českého krále Václava IV. V roce 1388 na něj výměnou za vyrovnání dluhů převedl Zikmund Lucemburský svůj nárok na českou korunu. Jan Zhořelecký se tak stal nástupcem Václava IV., což dával docela najevo.

Roku 1394 došlo k prvnímu zajetí Václava IV. v Králově Dvoře u Berouna. Jan na nastalou situaci reagoval vydáním manifestu, v němž označil zajetí krále za násilný akt. Dokonce s pomocí bratrance, moravského markraběte Prokopa, obsadil Prahu. Pro nedostatek peněz však museli od dalších akcí ustoupit. V letech 1395-1396 byl hejtmanem Českého království.

Jan Zhořelecký zemřel nečekaně 1. března 1396 v klášteře Neuzelle poté, co se již neprobudil ze spánku. Byl pravděpodobně otráven a odstraněn tak z cesty ambicióznějším příbuzným. Z Janovy smrti bývá podezírán jeho bratr Zikmund, ale i bratranec Jošt. Kdo stál za jeho smrtí ve skutečnosti, asi už nikdy nezjistíme. Jeho državy se vrátily do rukou českého krále.

Jan Zhořelecký byl ženatý s Kateřinou Švédskou (1370-1444), dcerou meklenburského vévody a švédského krále Albrechta I. Jejich jediná dcera Alžběta (1390-1451) byla poslední příslušnicí rodu Lucemburků.

Prokop Lucemburský
(1356/1358 – 24. 9. 1405)

Třetí, nejmladší syn moravského markraběte Jana Jindřicha a jeho druhé manželky Markéty Opavské. Markrabě moravský (1375-1405) a zemský hejtman království.

O jeho dětství i mládí nemáme žádné informace, snad vyrůstal po boku svého nejstaršího bratra v Brně. Jeho otec Jan Jindřich původně chtěl, aby se markrabětem stal nejstarší syn Jošt. Mladší synové ale byli proti, takže došlo k novému dělení. Prokop obdržel čtyři hrady, několik měst a městeček a 38 vsí na střední a severní Moravě, k tomu ještě titul mladšího markraběte.

Bratři vládli nejprve společně, ale situace se začala zhoršovat kolem roku 1379. Jan Soběslav se dal na duchovní dráhu a začal usilovat o zisk olomouckého biskupství. Od roku 1381 až do Prokopovy smrti pak probíhal konflikt mezi ním a Joštem. Na počátku šlo hlavně o majetkové spory.

Celkem proběhly tři markraběcí války. První v letech 1381-1382, kdy Jošt s Prokopem bojovali o dědický podíl Jana Soběslava. Statky byly nakonec rozděleny mezi oba.

Jošt s Prokopem byli schopni i spolupracovat, např. se snažili získat pro lucemburskou dynastii uherskou korunu a podpořili svého bratrance Zikmunda Lucemburského. V roce 1388 zastavil Zikmund Joštovi a Prokopovi za jejich podporu Braniborsko, z něhož ale Jošt svého mladšího bratra postupně vytlačil.

Od roku 1393 přestali bratři spolupracovat a začala druhá markraběcí válka. Prokop se postupně sblížil s římským a českým králem Václavem IV., za něhož se postavil i v době jeho prvního uvěznění. Na stranu Jošta se postavila většina moravských pánů, kteří si za to ale nechali zaplatit a bojovali pak jako žoldnéři. Prokop získal spojence zejména na severní Moravě a ve Slezsku. Boje byly střídány s neúspěšnými mírovými jednáními. Válka skončila pravděpodobně v roce 1396.

Roku 1399 vypukla třetí markraběcí válka, když Prokop zaútočil na statky olomoucké kapituly a biskupství. Do moravských poměrů začal také čím dál tím častěji zasahovat Zikmund, který v roce 1402 s Joštovým přispěním Prokopa zajal a uvěznil jej na hradě v Prešpurku. Jošt si náhle uvědomil závažnost situace a se Zikmundem se rozešel a postavil se na stranu Václava IV. Byl to také Jošt, kdo se nakonec zasloužil o Prokopovo propuštění.

Prokop Lucemburský vyšel z vězení teprve v dubnu 1405 ve velice špatném zdravotním stavu. Uchýlil se do kartuziánského kláštera v Králově Poli, jehož byl spoluzakladatelem. Zde také 24. září 1405 zemřel. Pohřben byl v kostele Nejsvětější Trojice v Brně – Králově Poli. Jošt Lucemburský se stal jediným pánem Moravy.

Jan Soběslav
(1355/1357 – 12. 10. 1394)

Druhorozený syn moravského markraběte Jana Jindřicha a jeho druhé manželky Markéty Opavské. Markrabě moravský (1375-1380), biskup litomyšlský (1380-1387), dosazený biskup olomoucký (1387) a patriarcha akvilejský (1387-1394).

Jako dítě vyrůstal s dětmi Karla IV. na Pražském hradě a získal nadprůměrné vzdělání. Hodně utrácel a dluhy za něj musel platit jeho strýc Karel IV. Původně nebyl určen pro církevní dráhu, protože se jednalo o jeho sňatku s dcerou Karla IV., Eliškou, k němuž ale nakonec po narození budoucího Václava IV. nedošlo.

Po otci Janu Jindřichovi zdědil několik hradů, měst, městeček a vsí hlavně na jižní Moravě. Jan Soběslav nebyl spokojený s dědictvím, které odpovídalo spíše majetku nejbohatších pánů než markraběcího syna. Dokonce mu musel finančně pomáhat jeho starší bratr Jošt.

Z let 1375-1379 nemáme téměř žádné informace o tom, co Jan Soběslav dělal a kde žil. Je možné, že se stále zdržoval na císařském dvoře v Praze. Nevíme ani, proč byl nakonec vybrán pro duchovní kariéru. Je jisté, že v roce 1380 rezignoval na svůj titul i statky a po smrti Alberta ze Šternberka se ujal úřadu litomyšlského biskupa. Tento druhořadý úřad se ale Janu Soběslavovi moc nezamlouval. Toužil spíše po olomouckém biskupství, které se uvolnilo v témže roce smrtí blízkého spolupracovníka Karla IV., Jana ze Středy. Do volby však zasáhl papež, který prosadil jiného kandidáta. Jan Soběslav usiloval o olomoucké biskupství několik let, nakonec byl v roce 1387 odškodněn papežem hodností akvilejského patriarchy.

Jako patriarcha to neměl jednoduché, musel řešit četné spory a střety zájmů, což se mu moc nedařilo. Roku 1390 byl ještě navíc exkomunikován. V říjnu 1394 byl vylákán svými nepřáteli do města Udine a 12. října jej tam před městskou bránou zavraždili. Jednalo se o pomstu za úkladnou vraždu, kterou nařídil spáchat. V noci ho pak tajně pohřbili do hrobky jeho předchůdce a zároveň příbuzného, patriarchy Mikuláše, nemanželského syna českého krále Jana Lucemburského.